expedice Dhaulaghiri 2006

Tak se první den po našem návratu flákáme v BC. Dáváme se dohromady. Naše vstupní cesty hrtan, hltan, plíce, průdušky ale i ty cesty kudy vše odchází jsou expedicí značně poznamenaný. Ale nebudu vám znechucovat ranní kafíčko v práci. Vrátím se k výstupu. Ráno 5.10. Jako vždy se nikomu nechce vstávat. Potřebovali by jsme kuchaře. Různě se střídáme s Kamilem ale ten pořádnej tah na bránu chybí. Je pravda že dnes nás v podstatě nic nežene. Nakonec navaříme, k snídani je to většinou vločková kaše EMCO a nějaká horká čokoláda také od nic, čaj a každýmu alespoň litr vody na cestu. Zní to jednoduše, ale několik hodin to zabere, zvlášť když tady máme jen jeden VAR - v CII máme pro změnu 3! Bouráme stan CI, má z něj bejt pokud to pujde podle plánu CIII. Jsme tak naložený, že přebírám věci a ponožky, čepici, ENERVIT gely, baterie... co si myslím že mám navíc dávám do obalu stanu a nechávám jako depo. Švýcaři přichází když dobalujem. Šéf Michael vytahuje telefon ( zvláštní, já tady včera signál neměl - to bude mimochodem špatný, je možný že pokud polezeme, tak se nedovoláme, družice je opravdu přesně za horou a je to problém! ) někam volá a podle toho jak se tváří a co říká je jasný že náš pokus o vrchol asi nedopadne. Má čtyři dny foukat a rozumím něco jako jack stream. Vejškovej vítr kterej se valí Himalájem nad 7 000m o síle i víc jak 100km/h. To je hodně špatný. V týhle fázi vyrážím šlapat cestu. Naštěstí trochu stopy po Rusech ze včerejška zůstaly. Ti spali asi 200 m nad náma. Časem se všichni scházíme. To začíná slunce zalízat za vrchol a vítr kterej se žene proti nám začíná bejt hodně, hodně nepříjemnej. Dolejzáme k CII poláků i švýcarů. Náš je o 300 m vejš když začíná bejt ouvej. Jsem promrzlej a kluci někde podemnou. Na chvíli lezu polákům do stanu, abych vybalil z batohu svoji mrazobijku - péřovku HIGH POINT. Je jasný že do našeho CII nedojdeme a tak pracujem ve vychru na plošině. Ostatní jsou ve stanech. Rusové v polským, švýcaři ve svým. Nemáme ještě postaveno, když švýcaři začínají sestupovat. Jejich "hodně štěstí" zní tak divně? ( Druhý den když sestoupíme už neni jejich BC, ani oni! ) Když máme postaveno s úlevou lezeme do stanu. Zjišťujem že jedinej vařič jsme nechali v CI a tak jdu k polákům ( děkuji ) pujčit jejich. Hoří... ale k VARu to má hodně daleko! Noc je hodně větrná. Moje péřový kalhoty zůstali v polským stanu a tak mě čeká ve spacáku co má extrem -1°C vcelku zajímavá zkušenost. Ale nakonec neni první - spal jsem v něm celý Peru. A měl jsem ho i na K2. Jde o zvyk. Ráno 6.10. Šerpa balí švýcarskej stan, Rusové vyráží k vrcholu. My balíme a jdeme do CII. Můj stan MOUNTAIN HARDWEAR je prohnutej do poloviny pod vrstvou sněhu, ale drží, ještě nepraskl jedinej prut. Nevykopáváme ho, sníh je zmrzlej a tak doufáme že už se nebude dál prohybat. Vybalujem ve větru jeden po druhým věci a hážeme je do stanu. Od tud neuletí. Veškerá naše výbava je v jediným stanu! Ve 12 hodin začínáme sestupovat. Rusové se kterýma nemáme kontakt jdou nahoru. Asi i posíleni myšlenkou že CIII švýcarů je teď jejich. Okolo 16 hod jsme dole v BC před tím jsme opět museli "na červenou" prolezt nástupní ledovec. Dávám první dávku regenerační R2 od ENERVITu a mám toho plný zuby. Náš tábor má novýho obyvatele. Můj starej známej z Ekvádoru - Mr. Edgar Ivan Vallejo Ricaurte.