expedice Dhaulaghiri 2006

Sedíme v BC, mrznou nám nohy a řešíme uplně jiný věci než včera. To jsme ve výšce něco okolo 6 000 m po kolena ve sněhu řešili jestli je to konec a nebo budem drsňáci a půjdem dál. Když jsem to zkusil, několik křupnutí sněhových desek okolo bylo jasný varování. Terén je lavinézní a to se v místech kde jsme, se začíná teprve pořádně stavět do kopce. Tady začíná nabírat žebro na sklonu a o něco vejš se utrhla lavina když tady byl Pepíno Morávek a zustali v ní dva lidi. Serem na to! expedice končí. Vejš je sněhu ještě víc a ve třech by jsme to stejně neprošlapali pokud pominu to lavinový šílenství.Poslední fotky, poslední pohledy nahoru směrem k CII. Zůstal nám tam komplet vybavenej vejškovej tábor! Stan, veškerý peří na vrchol od HIGH POINTu, CRAFTový komplety, péřový rukavice, Karimatky YATE, brýle, vaření, titanový nádobí, spacáky, Kamil tam má i fotoaparát CANON, ale hlavně nafocenej film z pokusu o vrchol... Cestou balíme CI. Při tom si představuju jak by jsme táhly ty tábory dva. Ale člověk kdyř musí, tak zkousne. Počasí nám ukazuje jak by mohlo bejt a já musím měnit jedny brajle RUDY PROJECT za druhý s rozsvětlovacíma sklama, protože neni vidět v mlze cesta. Ač nesněžilo, je zavátá sněhem kterej padá z vrchu...! A čeká nás naposledy nástupovej ledovec. Poslední sbírání odvahy a jdeme na to. Mění se opravdu každým dnem a k horšímu. Na začátku jsem psal že je to jízda do křižovatky na červenou, postupně se z toho stává ruská ruleta. Znáte to. Jeden náboj do komory, roztočit bubínek, přiložit ke spánku, nadechnout a zmáčknout kohoutek. S podobnýma pocitama se prodíráme ledem, mezi serakama, skáčem trhliny, jdem po hřebenu ledu v místech kde se seraky řítí do stometrový hloubky. Bez možnosti něco ovlivnit...! Jsme z toho venku, jsme ve stanu BC a podáváme si ruce. Je to za náma, konec. Smíšený pocity. Uspěch, neůspěch? Daulahiri letos nepustila nikoho. Ani na jaře. Byli jsme vysoko. Kluci v 7 600 m, já v 7 900 m, možná i výš? Ale vrchol je vrchol, ostatní je zapomenuto. Však to znáte, jak to chodí?! Ale jsme zdraví, nikomu se nic nestalo. ( mimochodem se dovídáme že na Pumori si lavina vzala dva lidi ) Sedíme dlouho ve společným stanu, likvidujem láhev Marpha Appple Brandy a hora mě plní moje přání. Když jsme točili říkal jsem nahlas že by to mohlo bejt jako na Huascaránu. Když jsme po dni lezení museli slanit a cestu jsme plánovali na čtyři dny, další den se na hřebeni rozpoutalo peklo. Tady je to podobně. Po Kangchenjunze a Nangy Parbatu zažívám na třetí osmitisícovce bouřku. Na rozdíl od předchozích v BC, ale zas jakou! Když jsem spát, tak zvuky bouře přechechází ve bouření lavin. Usínám s dobrým pocitem že jsme do CII nedorazili. A že jsme šli o den dýl než jsme plánovali, protože to by jsme v CII možná byli. A vzhledem k tomu že i BC nám do rána zavalil sníh, tak cesta z 7 000m dolu by byla minimálně peklo, ne li nemožná!!! Teď js něco okolo 13 hod, a řešíme jak se dostat z BC. Měli jsme objednaný osly, ale je jasný a telefonem potvrzený že ti nepřijdou: V Kathmandu je teplo a pěkně a tak nosiče taky nepošlou, tak nevím. My to máme jasný. Zíta ať je jak je ( teda pokud se nebudou opravdu čerti ženit) vyrážíme přes dvě sedla do Marphy. Pokud nezabloudíme mezi sedly, tak máme šanci večer bejt v 2 600m, pivo, teplo, sprcha.... Ale náš kuchtík a kuchtík od Ivana tady společně s naším materiálem možná přezimuje?! Kdy dorazí materiál do Kathmandu? Termín je v nedohlednu? Ale my se budem snažit to tam hrnout jak jen to pujde. Samozřejmě že otázka jsou lety z Jommosomu... Uvidíme, jdu balit.