expedice Dhaulaghiri 2006

Bylo ráno 4.10. něco po šestý hodině. Vyrážíme směr naše cesta. Nabaleni opět poměrně vydatně i když jsme se snažili šetřit na váze. Ale neseme mimo jiný 100 m fixů TENDON průměr 7 mm a na batozích se nám motají 1,5 m dlouhý bambusový tyče s reflexníma fáborkama. Pakárna, ale je tady co značit. Ten začátek je opravdu zkouška nervů. Budu mít samozřejmě fotky, ale na nich ten strach moc vidět nebude. Ledovec je v neustálým pohybu, pracuje, praská, sem tam spadne věž a pod náma je narovnána hromada ledových balvanů který tvoří pyramidu v několik desítek metrů hluboký trhlině. Na zblití. Za náma je vidět další postavy. Švýcaři. V začátku jsou poměrně rychlí, což je jasný když nás dojdou a vidím jejich baťůžky na zádech. Rusové dospávají včerejší párty. Na ledovci se sejdem i s dolu sestupujícíma polákama. Vypadá to skoro na taneční párty protože nás dorazili i rusové. Ale slunce už nemylosrdně pálí a dehydratace postupuje. My taky a švýcaři se oddělují CI mají v 5 300m. Dál šlapu stopu první dokud mě ruská mašina nepředjede. Ne že by mě to vadilo, mám toho dost. Naštěstí už vidím náš stan CI 5 600m. Padám do něj a vybaluju karimatku, spacák. Za nějakou dobu jsou tady i Kamil s Romanem a i když je po poledni všichni usínáme vyčerpáním. V podvečer je budíček a jdem vařit. Bohužel máme jenom jeden VAR a tak to neni žádnej fofr navařit pro tři lidi. A po několika hodinách následuje zase spánek. Vona je to vlastně pohoda taková expedice.