expedice Dhaulaghiri 2006

19.10. se snažíme pobalit náš expediční materiál, vykopáváme stany ze sněhu kterej mezi tím neustále padá a padá. To nás na jednu stranu značně uklidňuje. Naše rozhodnutí ukončit expedici bylo jediný správný. Sníh v BC máme poprvé a je vidět kolik ho napadalo nahoře. Absolutně bez šancí snažit se o vrchol a hodně málo šancí pokud by jsme byli v CII na návrat dolu. Nefouká vítr kterej nás celou dobu obtěžoval a to má za následek, že sníh se drží všude. I na mírných svazích. A potom to ujede! Laviny jsou slyšet a sem tam i vidět v místech, kde jsme se bez obav před tím pohybovali. Navíc právě vzhledem k blížící se zimě slunce už nemá sílu, sníh nikde netaje a nesedá a tam kde by se před měsícem dalo jít po sedlým sněhu, se teď člověk brodí v závějích. Ve třech lidech by nebylo myslitelný prošlapat stopu. O vrcholových partiích ani nemluvě!!! Prostě konec :-((( V jídelním stanu rovnámě věci do sudů, balíme soláry, před tím se snažíme ještě dobýt baterie. Vzhledem k počasí neni možný aby pro materiál přišli osli jak bylo domluvený, ale další den musí náš kuchař druhou cestou do Beni shánět nosiče. A tak je pravděpodobný, že sudy do Kathmandu dorazí až tejden po nás. To už doufám budu v Evropě a budu přebalovat se na let za zaslouženým teplem.

20.10. Ráno vstáváme v šest hodin. Spíme všichni na zemi v jídelním stanu, kterej má na sobě opět nános čerstvýho sněhu. Snídáme a balíme i tenhle stan. Roman má obavy že kuchtík by ho za několik dnů co bude čekat na nosiče sám nezbalil. Sněží a je mlha, což mě nahání strach jak budeme hledat cestu přez dvě sedla 5 350 m a 5 250 m! Chceme stihnout cestu kterou jsme sem nahoru šli tři dny za jeden den. Vyrážíme pozdě. Asi v osm hodin a hned od začátku se brodíme sněhem. A to jsme v 4 600 m! Po sedmihodinovým pochodu jsme na místě odkud nám utekli při cestě nahoru nosiči. Všude sníh, ale jsou protrhaný mraky a je už jasný, že do Marphy se tenhle den dostanem! Sundávám větrovku HIGH POINT i čepici a konečně si užívám na slunci jenom flísky a kšiltovky. Radost byla ovšem předčasná. Zatáhlo se a začalo sněžit a fučet. Sice jsem ty dvě hodiny dal "na drsňáka" ale to jenom proto, protože jsem se bál zastavit a převlíkat se. Za tmy docházíme do Marphy. Poslední tři hodiny se klesne z 5 000 m do 2 600 m. Po deseti hodinách poloběhu, klopýtání v suti, smekání se svahem a ve sněhu, tři hodiny brzdíte prudkým kopcem s dvacetikilovým baťohem na zádech! Marpha, hotel, pivo, tma...:-)))

21. 10. Ráno přesun Marpha - Jomsom. Lety samozřejmě plný..

22. 10. Lety samozřejmě plný...

23.10. Let máme slíbenej, tak uvidíme. Potom začnem řešit let domůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů....