expedice CZECH LHOTSE 2010

30.9. čtvrtek
Zdravíme všechny doma,

Od 20.9. do 24.9. jsme trávili čas v BC, sledovali předpověď počasí a snažili se domluvit s ostatními expedicemi na dalším postupu. Další expedice jsou dvě a tyto jsou tvořeny jedním Japoncem a jedním Američanem, kteří mají k sobě každý tým šerpů a kuchařů. Tito jim zajišťují výstup od fixních lan počínaje, přes postavení a vybavení stanů ve výškových táborech a konče postavením kuchyňského stanu včetně kuchaře zatím v C2. Japonského horolezce navíc doprovází mezinárodní tým filmařů, který natáčí co se dá.

Počasí po tuto dobu nebylo moc dobré, takže nešlo prakticky nic dělat. Jednoho rána dokonce spadla lavina z Loly (sedlo v čele doliny, kde leží BC) takové velikosti, že tlaková vlna provětrala i BC a dokonce polámala pár stanových tyčí. Naštěstí naše stany zůstaly ušetřeny.

Tento čas jsme trávili chytrými řečmi nad hrnkem čaje nebo nad šálkem dobré kávy připravené vyhlášenými kafaři nebo po vydatném sněžení jsme vytvářeli sněhové sochy March (foto raději nebudeme uvádět) a Happymana (foto přikládáme), kterého si fotili všichni trekaři a ke kterému přicházeli snad i všichni šerpové.

Na 25.9. a dále na min 5 dní byla konečně dobrá předpověď počasí a tak jsme vyrazili do C1. Po úmorném průstupu ledopádem (kde již před námi vytýčili cestu šerpové) jsme dorazili do C1, kde nás čekalo nemilé překvapení – jeden stan byl prakticky zaplaven vodou a oba stany ležely na zemi, pravděpodobně po zásazích tlakových vln lavin. Poměrně dost mokrých věcí jsme ale uměli nahradit a tak i noc proběhla po úpravách stanů v pohodě.

V neděli 26.9. jsme brzy ráno vyrazili poprvé směr C2 6400 m nad mořem. Cesta byla v souladu s našimi dohodami vytýčena a tak jsme postupovali poměrně rychle vzhledem k obrovským batohům, které jsme nesli. Nabaleno jsme měli kompletní vybavení pro C2 s tím, že po přespání v C2 posuneme tábor do C3 (asi 7000 m n. m.), tzn. stany, jídlo, spacáky, vaření, péřové kombinézy, lezecké vybavení. Kromě toho, v rámci dohody se šerpama, jsme vynášeli fixní lana ( po instalaci ve výstupové trase slouží k zajištění postupujících proti pádu). Takže celkovou váhu našich batohů šlo hodnotit jako „těžké jak …“. Cesta vede tzv. CWM, což je dolina sevřená svahy Everestu z levé strany, Lhotce z čela a Nuptse z pravé strany. Tato dolina nejspíše inspirovala vynálezce sluneční pece, protože její průchod za slunečního svitu opravdu připomíná opékání do zlatova (jak říká přítel, učitel angličtiny, Rodger - widowmaker). I na této trase jsme překonávali trhliny v ledovci přemostěné hliníkovými žebříky a zážitek z takového přechodu s naloženým batohem je opravdu nezapomenutelný. Po příchodu do C2 jsme postavili stany (z původně vybraného místa nás „vypoklonkovali“ Japonci, kteří se chystali na natáčení z vrtulníku) a po pravidelném cca 3 hodinovém vaření jídla a hlavně pití jsme se uložili ke spánku. Vaření v postupových táborech funguje tak, že po zprovoznění plynového vařiče začnete rozpouštět sníh (sebraný v místech, kde se nechodí na stranu) a teprve pak začíná vlastní příprava pochutiny.

V pondělí 27.9. jsme vyrazili vzhůru do C3 s tím, že se bude „fixovat“ (zajišťovat cestu fixními lany). V souladu s dohodou vyrazili šerpové o něco dříve a my jsme si nabalili batohy fixními lany našimi i ostatních expedic (takže naše batohy opět připomínaly autobusy) a vyrazili za nimi. Po téměř celodenní práci ve stěně jsme se večer vrátili do C2.

V úterý 28.9. jsme sbalili tábor C2 (o velikosti batohů je již zbytečné se zmiňovat) a vydali se budovat tábor C3. Cesta vzhůru trvala o trochu déle než jsme předpokládali a tak jsme dorazili na konec fixních lan kolem 16. hod., slunce zašlo za hřeben a při poměrně silném větru začalo být opravdu zima. Odhadujeme že teplota spadla během čtvrt hodiny z +38 na slunci na – 24 stupňů celsia. Přesto jsme tábor C3 postavili ještě za světla ve stěně o sklonu cca 60 stupňů na okraji trhliny, kde jeden chybný krok znamená jízdenku do CWM o půl kilometru níže expresem za pár minut.

Noc proběhla v klidu a ráno 29.9. jsme vzali odpadky a věci potřebné na cestu dolů a vyrazili do BC. Cesta ledopádem nás opět překvapila, protože známá cesta se stala opět neznámou. Za těch pár dní, po které jsme byli nahoře se ledopád úplně změnil. Přes postupovou trasu byly převaleny laviny ledu a sněhu a místy jsme zařadili nejvyšší rychlost, abychom unikli démonu ledopádu, který pozorně sledoval každý náš krok. Dolů to jde kupodivu o dost rychleji a tak, i když jsme po cestě ještě dvakrát vařili, dorazili jsme poněkud unaveni kolem 16.30 do základního tábora, kde nás přivítal Tendy teplým džusem. Konečně zase „doma“.

I přes předchozí problémky se zdá, že upravený plán postupu zatím funguje a je poměrně velká naděje, že pokud nám to počasí a hora umožní, tak po cca 5 dnech odpočinku a po dalších 4 dnech postupu navštívíme vrchol Lhotce.