expedice CZECH LHOTSE 2010

Zdravíme všechny doma,

Jsme všichni pořádku v BC a chystáme se na cestu domů.

Je úterý ráno a vyrážíme do ledopádu a náš jediný pokus o zdolání vrcholu Lhotce. Lupi vyrazil již před dvěma hodinami, aby se vyhnul vražednému slunci v ledopádu. Jak jsme se později dověděli, byl to pro něj perný den… Cestou ledopádem dorazil do místa, kde nezůstal kámen na kameni (kdyby to nebyl ledopád sestávající se jen z ledu). Výstupovou trasu zasypala záplava ledových bloků tak, že musel hledat a zajišťovat novou trasu v prostoru, který se dá přirovnat k vysypané krabici kostkového cukru, kde jedna kostka byla o velikosti 15 až 2O metrů. Musel tvrdě pracovat asi 3 hodiny, než se mu podařilo alespoň jakž takž bezpečně vytýčit novou trasu. Tato spoušť nastala pravděpodobně v noci před naším výstupem a tak doktoři ledopádu neměli šanci trasu upravit. Nakonec jsme se ale všichni dostali do C1, kde nás čekaly naše stany. Je zbytečné popisovat, že na zádech jsme opět nesli naši „oblíbenou“ těžkou potvoru, která nás doprovází celou expedici a nadále tomu nemělo být jinak.

Středa – balíme a směřujeme do C3. Brzy ráno procházíme západním CWM a slunce nás dostihuje až těsně před C2 (který neexistuje), kde si vaříme jídlo a hlavně pití a pak pokračujeme pod vlastní stěnu. Po celkem asi 10 hodinách se dostáváme do C3, který jsme si již dříve vybudovali ve výše cca 7100 m n. m. Máme toho celkem dost a tak po nezbytném vaření uléháme.

Čtvrtek. Silný vítr a mraky ženoucí se oblohou nás ráno trochu zdržely, ale nakonec bouráme tábor C3, vysekáváme stany z ledu a něhu, vše balíme a začínáme stoupat směr C4. Stěna Lhotce se zde mění v ledové kluziště vyleštěné větrem do modrého vodního ledu o sklonu cca 60 stupňů. Téměř neustále jsou v permanenci přední hroty maček a odpočinky po 10 až 15 krocích řešíme více méně zavěšeni v laně. S kompletně sbaleným C3 a výzbrojí na poslední úsek mezi C4 a vrcholem na zádech je představa odpočinků spíše fiktivní. Okolo 15.00 jsme teprve asi ve 2/3 cesty do C4 a musíme řešit kde budeme spát. Ve stěně není téměř žádné místo pro vybudování tábora. Nakonec nám padne do oka sérak (ledový blok odštěpený ze stěny) pod nímž bude pravděpodobně trhlina – zde by to snad šlo. Po exponovaném traverzu z vlastní cesty se naše teorie potvrzuje a my stavíme stany v C3,5 ve výšce cca 7400 m n. m.

Pátek. Ráno, již nacvičeným stereotypem, balíme tábor a pokračujeme do C4. Trasa se postupně zjednodušuje a tak dosahujeme C4 brzy po obědě. Ve stěně zakopáváme stany tak, že vrchlík stanu je prakticky v rovině sklonu stěny (práce na dvě hodiny kopání a kopání a kopání…). Máme uvařeno i pití na „ráno“ , protože chceme vstávat po 23.00 a hned po půlnoci vyrazit k vrcholu.

Pátek 23.30. Jsme oblečeni, najedení napití a Galoš vylézá ze stanu. Uvnitř to vypadá, že se venku čerti žení a venku je to „kupodivu“ ještě horší. Po krátké debatě s druhým stanem (Poldou) se Galoš vrací do stanu – poryvy větru jsou tak silné, že by byla sebevražda začít s výstupem. Dohoda zní – počkáme hodinu a uvidíme. Jsme zalezlí ve stanu, obutí, oblečení, jen tak přikrytí spacákem a s obavami čekáme co bude. Vítr cloumá stanem tak, že máme strach, aby jej nevytrhl z ukotvení a neposlal nás expresem ledovou stěnou do CWM. V průběhu další hodiny čekání začaly shora bombardovat stany nejdříve malé a posléze větší a větší kusy ledu utržené větrem někde nahoře. V tuto chvíli se plán na dosažení vrcholu mění na myšlenku jestli se dostaneme živí dolů …

Sobota. Je 12.00 a po asi 6-ti hodinovém sestupu jsme šťastně pod stěnou Lhotce. Slaňování v silném větru a ještě silnějších poryvech, které nás strhávaly z fixních lan, nebyl jednoduchý. Kromě větru nás na sestupu doprovázely zvířené krystaly ledu a sněhu, které nás oslepovaly a místy jsme se brodili v prachových (krystalových) lavinkách, které tekly stěnou jako rozvodněné potoky. Teď nám jde naproti kuchař z Americké expedice a nabízí nám teplý čaj a po dojití do jejich C2 i polévku – velmi milé a příjemné. Po této příjemnosti pokračujeme do našeho C1. Vaříme, spíme.

Neděle. Balíme C1, přidáváme si ještě více na záda a po překonání ledopádu jsme v BC.

Expedice končí. Vrcholu Lhotce jsme sice nedosáhli, ale jsme všichni živí a zdrávi v BC.

Zatím vše, hodnocení posléze.