expedice CZECH LHOTSE 2010

20.9. Pondělí

Tak jsme zase v BC, dnes po obědě, který překonává všechny představy o laskominách. Otické zeli s bramborovým knedlíkem a osmaženou cigánskou pečení nakrájenou na tenké plátky nám vytvořilo atmosféru domova. Pocit domova jsme zažili již včera, kdy jsme se vrátili z prvního výletu do ledopádu Khumbu ...

„Ve čtvrtek 16.9. jsme pomohli postavit čorten (kamenná mohyla ozdobená budhistickými modlitebními praporky) u které jsme spolu s naším sherpou Lopsangem zahájili expedici. Před zahájením přikvačili nějací nepálští chlapci a nabídli se, že nám obřad u čortenu „odlámujou“ (láma = představený buddhistického náboženství) za nějaké peníze a alkohol – nedostali šanci a my jsme si opět uvědomili, jak původní rychle mizí a nastupuje komerce, navíc pokřivená spojením západní a východní mentality.

V pátek ráno jsme po snídani vyrazili za špatného počasí (mlha a slabé sněžení) do ledopádu. Cestu přes ledopád zajišťuje místní organizace sherpů, přezdívána „doktoři ledopádu“ a to instalací fixních lan, hliníkových žebříků a vytýčení cesty trasírkami. Tato legrace stojí každého jednoho zúčastněného nemalé peníze. My jsme však využili tuto pomoc jen z části, protože lana byla zasypána vrstvou sněhu, která je v žargónu horolezců nazývána „dvouvaječná“ (jedná se míru, měřenou u dospělého muže od chodidel po …) a po celou dobu naší cesty jsme je museli vytrhávat a uvolňovat. Bez těchto lan by cesta přes ledopád byla velmi složitá. Kolem 16. hod. jsme došli do místa, kde lana již nešla uvolnit a ztrácela se v hloubce sněhu. Viditelnost byla cca 10 m a posouzení, zda terén klesá nebo stoupá, bylo velmi složité (difůzní světlo). Rozhodli jsme se postavit stany a strávit zde noc.

Ráno, v sobotu, jsme začali balit náš provizorní tábor za slunečného počasí a chystali se k dalšímu postupu. K naší radosti se kolem nás prohnala skupina „doktortů“ s tím, že jdou až do C2 (výškový tábor 2). Tato informace nás potěšila, protože to byl i náš cíl. Cestou do C1 se kolem nás přehnala lavina, která nás pozdravila, naštěstí, jen tlakovou vlnou a sprškou prachového sněhu. V C1 (6000 m n. m.), kde jsme dorazili asi v poledne, však bylo vše jinak – dozvěděli jsme se, že sherpové dále dnes již nejdou a že jdou až další den ráno. Nic se nedalo dělat, protože cesta přes pláň posetou trhlinami nebyla vyznačena a hledání správné cesty by bylo nejen nebezpečné, ale i zdlouhavé a v konečné fázi kontraproduktivní.

„Neděle ráno, vaříme a balíme. Polda se jde dohodnout na plánu cesty do C2 (6400 m n. m.) a domlouvá se, že 5 sherpů a nás 5 to zvládneme (prošlapat stopu v hlubokém sněhu). Je asi 7.30. Vaříme vodu a čaj na cestu, balíme věci. V okamžiku, když balíme stany – je asi 8.15 – oznamuje nám pětice sherpů, že jdou dolů – do BC. Prý bude špatné počasí. Naše reakce by se nedala nazvat „klidné přijetí nelítostného faktu“, ale opět „co se dá himbajs šůviks do háje zeleného, ježkovy oči dělat“. Tak jsme znovu postavili naše stany, ukotvili je, ponechali zde věci určené do C2 a vyrazili také dolů do BC.“

Vzhledem k tomu, že zde jsou jen 3 expedice včetně nás a dvě jdou na nejvyšší horu světa, doufáme, že se na společném úseku našich cest nakonec dohodneme a vše, včetně počasí se k dobrému obrátí. Foto, které doprovází naše vyprávění jsou pořizována ve výjimečných okamžicích, kdy se na nás slunce usměje.

Takže zatial iba toľko...