expedice Čo Oju 2009

Tak se podařilo a opustili jsme Katmandu, které se s končícím monsunem začalo plnit cestovateli z celého světa. Večer se již téměř nedalo projít po turistickém centru a odmítat prodavače čehokoliv a naháněče do restaurací se skvělými jídly a mnohde s ryčnou hudbou.

V mikrobusu, doprovázeni náklaďákem se sudy a materiálem jsme projeli krásným údolím

Sun kosi ? po docela poničené cestě po deštích a chvílemi zavzpomínali na naši minulou cestu po Karakorum Highway. Na čínsko-nepálské hranici Zaghmu – Kodari byla naše zavazadla přenesena najatými nosiči, převážně ženami, které kromě cca 25 kilových sudů nesly pod paží i svá mimina. Člověk se cítí trapně, ale pomoci takové ženě by znamenalo připravit ji možná o výdělek, který pro ni a dítě znamená snad jedno jídlo. Vše mají v rukou zprostředkovatelé a místní mafiáni, se kterýma musí určitě spolupracovat i naše agentura, protože jsme se na čínskou stranu dostali prakticky bez problémů a plynule, pomineme-li prohlídku osobních věcí, stání v řadách, vyplňování formulářů, měření teploty atd.

Do večera čekáme na otevření silnice do Nyalamu a potmě ji projíždíme chvíli po dokonalém asfaltu a betonu, chvíli po hromadách čerstvě rozstřílených napadaných kamenů. Cestu v ve čtyřmístném offroadu v šesti lidech s nastoupáním do 3700 metrů doporučujeme všem vyzkoušet, zejména nesmělým párům.

V Nyalamu jsme se ubytovali v tibetském hotýlku, stejně jako většina dalších partiček mířících do hor. Těžko si představit smradlavější chodbu mezi našim pokojíkem a WC, pro jehož vůni již není v češtině asi výraz. Jelikož většina hostů opouštějící zřejmě v posledním tažení toalety není schopna zavřít dveře, byly tyto opatřeny upozorňujícím nápisem. Jídlo v místní vývařovně oblepené plakáty expedic je skvělé, ani nám nevadí, že vždy stejné. Výstup po příkrých schodech (některé chybějí), průchody nízkými zárubněmi a vůbec pohyb v malinkých prostorách vystavěných pro malinké Tibeťany působí některým přerostlým členům naší výpravy, zejména prudce se pohybujícímu Kamilovi, bolestivé problémy.

Nedělní aklimatizační výlet nad příšerné město, jehož pár starých typických tibetských domů a malý klášter obrůstají čínské paneláky, policejní stanice a vojenské posádky, jsme směřovali k z dálky viditelným místům, zřejmě starým tibetským pohřebištím. Byla to krása, úleva a pro nás i příjemné poznání, že jsme všichni v pohodě a v pondělí okolo desáté hodiny ráno můžeme vyrazit do vyšších nadmořských výšek - 45OO metrů vysokého Thingri. Galoš.