expedice Čo Oju 2009

Je pondělí odpoledne a jsme ve staré Thingri v hostelu ve staré tibetské zástavbě s typickým nám se líbícím místním koloritem, výzdobou i výbavou místností. Bohužel včetně typické vůně toalet a všudypřítomným odpadkům. Záchody jsou proti známé toaletě z filmu Milionář z chatrče odlišné tím, že dírou v betonové podlaze nelze propadnout. Odpadkové koše nikde nejsou, vše se vyhazuje na ulici a co nesní toulaví psi a krávy – převážně plechovky a plasty – je sice pečlivě uklízeno metaři, ale vyváženo do potoků a řek.. Při průjezdu pětitisícovým sedlem jsme zakoupili tibetské modlitební praporky a rozvinuli je pro zdar expedice mezi stovky dalších v sedle. Náš řidič vyhodil do větru modlitební papírky, snad proto, aby získal řidičský průkaz, který mu zřejmě agentura slíbila,pokud nás doveze. Budha a Himaláje se nám odvděčili tím, že z mraků se vynořila Shisha Pangma. Člověk je vždy zaskočen, když uvidí tak vysoký kopec, i když už mezi takovými velikány někdy pobýval. Tibetem jedeme po neustále zdokonalované cestě s kilometrovníky do Pekingu. Hromady cestářů včetně místních žen montuje svodidla, patníky, betonuje okraje, staví zídky, asfaltuje, takže cestu by záviděly i alpské země. Je po jídle, spořádali jsme hromadu rýže a k ní různá jídla na způsob ostravských čínských fastfoodů, jen s menším množstvím masa. Věčně hladový Lupi nakonec opět vše zajedl už jen suchou rýží a stává se přeborníkem v jezení tyčinkami. Odpolední výlet na kopec nad městem jsme absolvovali v pekelném vedru, bohužel přes bouřkové mraky jsme nezahlédli Cho Oyu. Zítra jedeme dál do čínského BC cca 4700 m n.v. Tam budeme překládat věci na jaky, a dva dny stoupat do našeho BC. Ciao Galoš.