expedice Čo Oju 2009

Tak sedíme v Katmandu, máme sbaleny věci, které půjdou letecky cargem, plníme různé organizační a společenské povinnosti a nemůžeme se dočkat termínu odletu. Město je nacpané k prasknutí turisty a typický asijský mumraj a neúnavní obchodníci nám už lezou na nervy.

Dnes jdeme na společnou večeři s partičkou ze Slovenska, které známe z BC a s sherpou

Passangem, majitelem agentury, která nám vše zařizovala. Snad se i později setkáme s dalšími krajany, kteří úspěšně zdolali Choooyu ve stejný den jako my.

Při zpáteční cestě z Číny jsme si vymysleli, že se pokusíme cca 120 kilometrů zdolat na kolech. Agentura nám na hranici skutečně dodala dobrá kola a Lupi, Kamil a Galoš se vydali na cestu necestu napříč Nepálem. Na Poldovi a Josém, kteří odjeli minibusem s gratulačními nápisy, jsme nekamarádsky nechali starost o naše zavazadla a užívali si teplého deště a bahna na místy prašných Nepálských cestách. Druhý den jsme se opět setkali v hlavním městě, kde jsme dojeli jako mistři kliček mezi náklaďáky, taxíky a motorkami na cestách pokrytým vrstvou bahna. Někteří jsme zjistili, že nejen se ve zdejší zemi jezdí vlevo, ale třeba i levá ruka mačká zadní brzdu kola. Naštěstí se tato drobná zjištění obešla, jako celá naše dvoudenní cesta, bez vážnějších následků na našem fyzickém zdraví. ( O našem duševním zde pomlčím.)

Dík, dík, dík za Vaše ohlasy, podporu a Vaši účast na této expedici, doufáme, že nikoho nezarmoutí, že odpovídat a reagovat na vzkazy budeme nejspíše až po návratu domů.

Galoš.

A jelikož se nám tohle nějak nepodařilo odeslat cestou, tak už to posílám z domu, kde jsme dorazili ve čtvrtek nad ránem.