expedice Čo Oju 2009

Neděle 20.9.09

Je dopoledne 11:30 a já s Radovanem sedíme v jídelním stanu a snažíme se každý něco napsat. Včera jsme sestoupili s ABC do BC, abychom si odpočinuli, nabrali nových sil a pak znovu vyrazili do stěny, kde nás čeká ještě spoustu práce. Dnes se vrátí taky Polda, Lupi a Chose. Museli jsme se rozdělit na dvě šichty, aby práce měly smysl.

První směna Radovan, Kamil a druhá směna Polda, Lupi a Chose.

17.9 jsme započali práce. Nejprve nás čekal přechod ledovce, který není až tak strašný (tak jako třeba na Dhaulágiri), ale i přesto přelez tří trhlin v nás nebudí důvěru, jelikož sněhové mosty přes ně už asi dlouho nevydrží a my budeme muset hledat jiný průstup. Po úspěšném přelezu ledovcem jsme vyrazili všichni táhlým sněhovým jazykem, který asi v 6850 m n.m. končí skalním komínem, ve kterém nikdo neví, co nás čeká. První den jsme odfixovali do výšky 6627 m n.m. (diference hodinek nás všech je rozdílná na závislosti tlaku). Celkem jsme si užili, ráno zima, oskar se dostane do stěny kolem poledne, takže nezbude nic jiného, než makat a makat, aby člověk nezmrznul,což nám s těma velkýma krysama, co neseme na zádech, se zase na druhou stranu nemůže stát, že bychom umrzli (matroš při prvních vynáškách na hlavu cca 260 m lan, vruty do ledu, něco skob, karabin, frendů). No a kolem 13:00 se to otočí a začne pravé peklo, oskar se opře celou svou silou a peče a peče. První den společné práce rychle utekl a my zjistili, že musí nastoupit přesčasy a to hned na další den. Tak jsme s Galošem šli jako příklad. Ranní vstávání těžce za tmy není zrovna mojí doménou, zima, tma. Radovan se osvědčil jako skvělý kuchař, takže já vařím čaj a Radovan ranní polévku s čerstvým vajíčkem, které donesl z BC a tady jsou k nezaplacení. Hodinka na vaření stačí, aby se člověk trochu probral do té mrazivé tmy, sbalil si nějakou baštu, nalil si vodu nebo čaj do flašky (nebo jako já do Kamil bagu od Yate), krysu na záda a vzhůru do práce. Deposit, všechno na sebe, úvazek, matroš atd, atd vše dokola. Ledovec, trhliny, konečně jsme pod stěnou, svítá, hned je to veselejší. Celý den makačky, na zádech všechno, co jsme ze spod mohli unést, jen aby se potáhly další metry a připravili vše pro další postup pro kluky, kteří startují další den za námi a měli by se pokusit dostat pod komín. Náš postup byl pomalý za neustálého bombardování tajících ledů, které svištěly vzduchem, místy jsme si připadali jako pštrosi bořící hlavu do sněhu a doufajíc, že to co letí, pouze proletí. S přibývajícími hodinami krysa nabývala na váze, skončili jsme něco po18:00. Celkem utahaní jsme začali slaňovat dolů, dělíme se o poslední doušky pití a mizíme. V depu jsme v 20:30, kde na nás čeká náš zachránce Lupi s horkým čajem, vtlačíme do sebe jednu tubu Endura, vydechneme a klopýtáme dalších 25 min zase při čelovkách k našim stanům, kde na nás čeká Polda s Chosem. No a tak tady zatím bojujeme, po orazu v BC zřejmě vyrazíme v úterý do další práce ve stěně. Ahoj zase příště Kamil.