expedice Čo Oju 2009

A jsme na začátku.

24.9. jsme podle plánu s Galošem vyrazili do stěny. Za úkol jsme měli postavit v 6900 m n.m. útočný Hanah Atak, což se nám podařilo a připravit se na druhý den na náročné, ale pěkné lezení v zaledněném komíně, vše potáhnout zase o nějaké desítky metrů, dostat se pod druhý komín a připravit se na vystřídání s klukama po 2 dnech práce. Všechno vypadalo perfektně, druhý den se podařilo přelézt komín a zafixovat. Plán byl třetí den ještě něco málo potáhnout fixy a kolem oběda se vrátit do stanu, povařit a fičet dolů až do BC.

Ale vše se druhý den odpoledne vyvrbilo úplně jinak, než jsme si představovali. Od rána se počasí zvrtlo, začalo sněžit. Nám to až tak nevadilo, protože celou dobu jsme byli oblečení v peří a při pražícím slunci bylo lezení nesnesitelné. Na večer jsme slanili do našeho útočného stanu v 6900 m n.m. a začali jsme v pohodě vařit. Nějak jsme se nevzrušovali s lavin a lavinek, které se projížděly kolem nás. Až nám začaly tlakové vlny lomcovat se stanem a místy i zasypávat stan, tak jsme byli nuceni se obléct do úvazku, vylézt ven a vyhrabávat stan.

Pohodu nám pokazil pohled na horu, kde se za obrovského rachotu na nás valila asi největší lavina. Stačili jsme akorát zalehnout a chytit se kousku fixu, abychom neuletěli. My přežili, ale náš stan byl totálně zdemolovaný. Vyhrabali jsme nejnutnější. Nemělo smysl zůstávat. Místo, byť se zdálo před hodinou ještě z celé oblasti bezpečné, už nebylo vůbec. Rozhodli jsme se tedy pro sestup i za cenu, že pojedeme v lavinách, bylo to prašť jak uhoď. Sestup byl opravdový zážitek, pod stěnou jsme si oddechli. Do ABC jsme dorazili kolem jedné hodiny ráno, kde na nás čekali kluci s polívkou na dobrou noc nebo spíš ráno.

Ráno bylo pro nás všechny rozčarování. Tak drahocenný čas, který nám chybí pro dokončení cesty nám ještě navíc krade počasí. Čekat než opadnou laviny je nesmysl, navíc Tibet je uzavřený a zpráva od agentury je, že nám neprodlouží permit. Je nám všem smutno, museli jsme se rozhodnout: buď zůstat ve stěně i s tím, že nedokončíme cestu a nebo přejdeme do normálky. Rozhodnutí padlo, jdeme do normálky, zařadit se mezi davy ovcí. Teď nám zbývá jeden jediný pokus, jít alpsky na těžko. Tak pokud hora dá, tak možná další pozdrav bude okořeněný summitem. Měli bychom vyrazit zítra 29.9., pokud vydrží zdraví a počasí, tak 2.10. bychom měli být nahoře.

Díky všem za podporu, moc Vás zdravím, držte palce. Kamil