Dhaulaghiri 2006

Nádherná a dominantní osmitisícovka ležící v Nepálské části Himálaje. Její jméno v místní řeči znamená Bílá hora a ještě před 150ti lety se věřilo že je nejvyšší na světě. Není, je to sedmá nejvyšší hora světa. První a to letecký průzkum byl uskutečněn až v říjnu 1949!

- cestou do základnío tábora mezi sedly,výška 5100m 
- lezení v ledopádu výška 4900m 
- Cesta do C1 
- Původní C2,které jsme zrušili a posunuli jej na 6900m 
- Základní tábor a my vyrážíme na poslední pokus. 
- Cestou z Marphy do Jomosomu potkáváme matku s dětmi,náramně jim zachutnaly sušenky Emco. 
- Sedlo 5300m , a my scházíme cestu kterou jsme šli do BC 3 dny tak naspátek se musí stihnout za den. 
- C2 6900m ,vzadu Anapurny. 
- Expedice skončila a my přecházíme 2 sedla 5200 a 5300m, to je druhé sedlo. 
- Cesta do C2 ve výšce 6900m,nahoře nám pěkně fičí. 
- BC jídelní stan,Roman se nacpává musli od Emco. 
- Roman leze na ledovej most přes trhlinu, kde Radek před chvilkou natáhl novej fix. Ledovec se v těchto místech měnil pomalu každou hodinu a bylo to psycho jím prostoupit. A to neni vidět co je za serak nad Kamilem. 
- Opět CII 6.600 m. Nenápadný pohoří vzadu jaou vrcholy Annapuren jak jasme je viděli každý ráno a většinou i večer zalitý sluncem. A nebo zahalený v mracích. 
- Stan v CII 6 600. Z vrchní strany byl do poloviny promáčklej navaleným sněhem a když jsme tady měli spát, vchod kterej je teď zasypanej byl ve větru kterej sebou nesl sníh v takovýmhle stavu během 15ti minut. Náš poslední vejškovej tábor jsme potom postavili nahoře pod viditelnou trhlinou. Seraky vpravo jsou ve výšce okolo 7 500 metrů. 
- DHAULAGIRI !!! Poprvé ji vidíme na vlastní oči. V sedle byl veliký vítr a nebyl čas se kochat. Rameno vycházející zleva ( ne to na obzoru ) je naše cesta. 
- Nosiči jdou na druhý pokus přez sedlo ve výšce 5.350 m n.m. Je pravda, že první pokus, který nevyšel by vzhledem k počasí a délce pochodu nedali. My jsme trpěli, mrzly mě ruce že jsem málem brečel, ale zase na druhou stranu to čím prošlo oblečení HIGH POINT, kdy proudy vody tekli půl dne už z kapuce přez obličej!!! A my byli opravdu v suchu. Pro mě to byl jeden z největších zážitků 
- Sedlo a z něho jsou vidět Annapurny. 
- Stany ve stanu! Opravdu tak hnusně bylo při našem pokusu o zdolání základního tábora. Tady odtud jsme si taky přinesli naše největší zdravotní problémy, když jsme promrzli při několikahodinovým čekání na nosiče. To jsme ještě nevěděli, že den nato nechají náš materiál roztroušený ve výšce 5 000 m v délce několik kilometrů a utečou do udolí. Tam jsme je nakonec museli následovat taky.